Janadoxy

Léto se přehouplo za půlku a já už měsíc mám hlavu plnou nápadů o čem bych snad mohla či měla psát. Velmi zajímavé, že tyhle skvělé vnuknutí přichází speciálně, když jsem sama a procházím se nebo jen tak pozoruji okolí na neznámých místech, které jsem si oblíbila po práci prozkoumávat. Sem tam si udělám poznámku do mobilu, ale více se nechávám unášet múzou, která vstoupí hluboko do mého vědomí a já zažívám nepopsatelný pocit euforie, fantazajního snění a bytí v přítomnosti. Mnoho věcí se stalo, ale nechci si z blogu dělat deník vzpomínek. I když? Nějak mi pobyt zde pomohl se tolik na vzpomínky nevázat a opravdu se soustředit na to, co prožívám právě v danou chvíli. A pokud k sobě budeme upřímní, ty dobré vzpomínky opravdu zůstanou hluboko v srdci. Například jako noční plavání za úplňku v nebezpečně temném, ale klidném a teplém moři, neuvěřitelné spojení se samotnou duší přírody, neuvěřiitelné spirituální dobrodružství. Chtěla jsem napsat, že opakem ta...

Už těch pádů na zem bylo moc, kdy to přestane? Tolikrát jsem zklamala své vlastní já, nedokázala jsem se smířit se svým životem a tak jsem se rozhodla, že se postavím před velkou výzvu a odejdu ze své vlastní země a začnu žít život úplně znova. Touha vykořenit se za zažitých vztahů, předsudků, nezábavné práce, opustit svůj vlastní stín minulosti byla tak silná, že jsem uspěla v přijímacím pohovoru a přestěhovala se během chvíle do Řecka do města měst – slavných Athén. Minulost najednou nebyla, přišlo tolik nových podnětů a dokonce přišla znovu touha psát. Paradoxně se mi najednou začalo chtít od sebe něco víc než jen bezcílně sledovat seriály se schematickými scénáři, pocity marnosti a nekonečného smutku už nejsou tak časté a dokonce jsem se začala usmívat na lidi v metru a mít radost jen tak z toho, že jsem na světě. Tato na první pohled banální změna pro mě znamenala neuvěřitelnou proměnu uvnitř duše. Neutekla jsem před svojí minulostí, to ani nejde, ale postavila jsem se za změ...

Při dnešním zaposlouchání do vážné muziky, jako právě teď do Prokofijeva a jeho Romea a Julie, se mi zdá, že tento dramatický materiál mi silně připomíná moji bojující duši, která se poslední dobou bouří proti tomu být zaškatulkovaná do tak prapodivné diagnózy, jakou schizoafektivní porucha s premorbidními rysy bezesporu je. Lidé s touto diagnózou často balancují na hranici bipolární poruchy a schizofrenie, co to znamená v reálném životě? Nejste 100% ani v jedné z těchto diagnóz, ale zažíváte je dohromady doprovázené společně s tzv. bludy, nereálnými představami, myšlenkami či vnuknutím. Často lidé s touto diagnózou mají pocit, že jsou předurčeni k určitým úkolům v důsledku vyšší moci. Velmi zjednodušeně řečeno, já například uvěřila v Boha při své první atace a tato víra mi zůstala dodnes, odstranila jsem časem tehdejší pohnutky o novém zjevení Tří králů nebo deště znamenajícího křest, ale víra jako metafora naděje, mi totiž všeobecně pomáhala a pomáhá se s diagnózou lépe vyrovnat...

„ Ekonomika a struktura dnešní doby mluví jasně a přímo.“ „ Jak to myslíš?“ „ Bez peněz do hospody nelez!“ „ Ty jsi naprostý blázen, to je staré… řekni to líp, však studuješ vysokou školu ne… tak nějak vysokoškolsky to řekni“ „ Je pět hodin ráno…, ale deziluze spočívá v tom, že z tebe dělají socku, tak nějak trošku...“ dívka se zasměje. „Né počkej, nesměj se, já nemyslím Zdeňka Trošku, ale pokud nemáš Ikea styl nebo něco tak podobně čím nějak zapadáš, no prostě normalizace doby v nenormalizačních dobách české doby.“ „ Ať ten Andrej táhne na Slovensko...“ „ Typický, sedět a nadávat v hospodě, pustila jsi si k tomu sluníčkáře Kluse a přitom účast na komunálních volbách 30% a ty jsi volit byla.“ „ Jasně, že byla, to bych tu nebyla.“ Už jsem nemohla dál poslouchat, jako bych slyšela sama sebe říkat úplně stejný řeči, kdy v minulosti nebo v budoucnosti, mé já samotně sedící na baru se zrovna zaobíralo myšlenkou, zda do sebe hodit ještě jedno pivo nebo poslouchat to, co...

5. července 2018 Rozchod byla nejlepší možná volba… zní to jak ze špatného románu. Malý rozmazlený kluk, který je posedlý svými „prachy“. „Co na tom, že žil na náš účet…?“ Peníze jsou opravdu špatný sluha. Snažím se vyjít z minima…. Takže jsem zásobená tureckou kávou, jedu za mámou, píšu z vlaku první kapitolu, tohohle zamotaného vztahu, který mi vzal kus mého zdraví. Zdraví máme jen jedno. Cestuje s námi rodina a plánuje Turecko a motokáry, babička a dědeček… 6. července 2018 Po dlouhé době pobyt s mámou byl očistný, dře do úmoru na moje dluhy, asi tak… Je pravda, že bez její podpory bych nedostudovala Filozofickou fakultu. Zatímco můj otec mě dovedl do exekuce se školným. Je to paradox doby…. 6. července 2018 16:53 Je dusno a jsme zpět v Brně. Potkali jsme se s Kubou s mámou i s tátou a máme díky tomu komfort růžového vína. Spousta lidí si nejspíš myslí, že mé příběhy zde jsou smyšlené, není tomu tak. Snažím se psát popravdě to, co se mi v životě děje. Nejl...

Prodělal jsem spoustu diagnoz, které jsem prožil v utrpení, je to neuvěřitelné, že ještě žiju. Prodělal jsem růžu na noze TBC bercové vředy tuberkulozu ze všeho jsem se dostal. Zdevastovaný chrup a 40 roků jsem na infra oprátce, že jsem poškozované 40 let na infra oprátce. Tedy 80 let mi natočili koneční Václavové, kukluxani, kteří mě nedají pokoj, jsem zoufalý a bezmocný, ale drží nade mnou ruku věda. Panenka Maria, Božena Němcová, Ježíš Kristus, Jan Amos Komenský, strýček Albert Einstein, Jesus I. Přestal jsem se bát o svůj život, i když jsem nucený k sebevraždě. Věšel jsem se, podřezal jsem se. A tak žiju v 7 hercích infra zvuku, zakázaná frekvence. Rakovinu varlete, prožil jsem hrozné bolesti, nevzdávám se. Nemohu psát… Psávala jsem šest dopisů denně, ale zbavili mě svéprávnosti. Psychiatři tomu říkají hlasy, je to rezonance infra zvuku. Kde fašisti jako je konečný Václav Klouboučky číslo 158, který je iniciátor kukluxklanu a mafie. Proto se obracím ke Karlu Gotttovi, že mám pís...

Na zemi je přítomen neustálý koloběh. Základní poučka, kterou se dozvíte už jako dítě na základní škole. Dále se rozvíjí na střední, dokonce na vysoké se můžete dozvědět i o koloběhu elit, jež je zajímavá sociologická myšlenka. Takhle se o koloběhu dozvídáme ze škol, ale koloběh lidského života vás provází každým dnem pozorováním svého okolí a zároveň MY jsme součástí tohoto okolí. Bylo spousta věcí v mém dětství, která se zdála jasná a samozřejmá a teprve realita přicházející dospělosti začala měnit pohled na fantazijní výplody a příběhy s dobrým koncem. Mnoho citátů a bonmotů, literatury, příběhů a písní vystihuje život zachycený v daném okamžiku splňující hloubku a podstatu celého lidství a stejně jsme nepoučitelní, děláme chyby i přes to, že tvrdíme, že se z nich do budoucnosti poučíme.  Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o mé minulosti, že by snad byla špatnou či špatně vybranou cestou, podstata mé duše a mých postupně nabíraných zkušeností spíš směřovaly k tomu, že všechno se ...