Never going back!

Už těch pádů na zem bylo moc, kdy to přestane? Tolikrát jsem zklamala své vlastní já, nedokázala jsem se smířit se svým životem a tak jsem se rozhodla, že se postavím před velkou výzvu a odejdu ze své vlastní země a začnu žít život úplně znova. Touha vykořenit se za zažitých vztahů, předsudků, nezábavné práce, opustit svůj vlastní stín minulosti byla tak silná, že jsem uspěla v přijímacím pohovoru a přestěhovala se během chvíle do Řecka do města měst – slavných Athén.

Minulost najednou nebyla, přišlo tolik nových podnětů a dokonce přišla znovu touha psát. Paradoxně se mi najednou začalo chtít od sebe něco víc než jen bezcílně sledovat seriály se schematickými scénáři, pocity marnosti a nekonečného smutku už nejsou tak časté a dokonce jsem se začala usmívat na lidi v metru a mít radost jen tak z toho, že jsem na světě. Tato na první pohled banální změna pro mě znamenala neuvěřitelnou proměnu uvnitř duše. Neutekla jsem před svojí minulostí, to ani nejde, ale postavila jsem se za změnu přítomnosti a budoucnosti. Odřízla jsem nemocné bytí, rozhodla jsem se, že už si znovu nepřipustím, že by se mi cokoliv mohlo stát. Při čtení spousty psychologické literatury jsem došla k závěru, že jsem se propadala hlouběji v navazování nezdravých vztahů. A nedokázala opustit špatně zavedené vzorce.

Ne všichni jsou pro sebe stvořeni, bylo potřeba začít hledat znovu. Uvnitř sebe, ale i kolem. Ještě tu nejsem dostatečně dlouho, ale našla jsem spřízněnou duši, vlastně ne jen jednu. To co nás spojuje všechny je, že jsme si dali další šanci na plnohodnotný život. Nevzdali jsme to se sebou!

Tolik příběhů s podobnou zápletkou…Život jako na kolotoči, nahoru a dolů a pak se duše začne bránit a sama řekne STOP!

Jsem na začátku něčeho nového a to je krásné. Znovu se dokážu na sebe podívat jako na bytost plnou neuvěřitelných možností a pokud jen trochu začne být smutno stačí jít na pláž k moři a dívat se na tu neuvěřitelnou nádheru přírody a je klid a po smutku ani památky.

Tohle se mi nepíše snadno, ne každý asi bude souhlasit, ale rozhodla jsem se už nevrátit k lékům. Neustálá změna medikace, neustále nové diagnózy a moje duše po propuštění poslední hospitalizaci ze mě stvořily trosku, která myslela už jen na nejhorší. První tři měsíce byly nejhorší, mému tělu chyběla droga a měla jsem namále, zachvátily mě depresivní dny, ale překonala jsem to. Doslova jsem se donutila, že to zvládnu bez neustálého analyzování mé duše. Objevila neuvěřitelnou skupinu, která se zabývá psychospirituální krizí a jejich postoj ke stavům mé duše mi by byl nejbližší.

Život je zázrak, více si to uvědomuji potom, co znovu cítím, že se dokážu radovat. Za každý úsměv na tváři jiného jsem neskonale vděčná a světe div se, začala jsem být zase ten zábavný člověk, jak mě ostatní kdysi znali. Take it easy…

Začala jsem drtit angličtinu, když mám chuť po ránu si zacvičím, sestavila si playlist písní, které mne přinutí tančit, zamilovala si řecké kafe a miluji tu řeckou náturu a charisma. A mám nový sen zkusit napsat knihu, téma už se zrodilo. Reklama na Českou spořitelnu přesně pojmenovala, co se mi stalo v posledních pár měsících, když ve vás někdo věří, dokážete víc. Navíc jsem získala důvěru sama v sebe a to je pocit, který mi chyběl.

Nejsem chodící reklama na štěstí, jenže ono co je to štěstí? Pro mě je to pocit, že jsem začala zase cítit krásu každodenního života. Mám vás ráda! A chybíte mi tu! A děkuji za bezmeznou podporu!