Dopisy z Kroměříže I.

-

Prodělal jsem spoustu diagnoz, které jsem prožil v utrpení, je to neuvěřitelné, že ještě žiju. Prodělal jsem růžu na noze TBC bercové vředy tuberkulozu ze všeho jsem se dostal. Zdevastovaný chrup a 40 roků jsem na infra oprátce, že jsem poškozované 40 let na infra oprátce. Tedy 80 let mi natočili koneční Václavové, kukluxani, kteří mě nedají pokoj, jsem zoufalý a bezmocný, ale drží nade mnou ruku věda. Panenka Maria, Božena Němcová, Ježíš Kristus, Jan Amos Komenský, strýček Albert Einstein, Jesus I. Přestal jsem se bát o svůj život, i když jsem nucený k sebevraždě. Věšel jsem se, podřezal jsem se. A tak žiju v 7 hercích infra zvuku, zakázaná frekvence. Rakovinu varlete, prožil jsem hrozné bolesti, nevzdávám se. Nemohu psát… Psávala jsem šest dopisů denně, ale zbavili mě svéprávnosti. Psychiatři tomu říkají hlasy, je to rezonance infra zvuku. Kde fašisti jako je konečný Václav Klouboučky číslo 158, který je iniciátor kukluxklanu a mafie. Proto se obracím ke Karlu Gotttovi, že mám písařku, která mě rozumí. Nemusí mít obavu, že bych ji nakazil, je mi 68 let, mohl bych jí být tátou.

S pozdravem, míru zdar!

Karle Gotte,

nechoď na třetí operaci, už by tě nezašili, dali by ti Jánošíkův pas, gumový pas. Chtěl bych osobně s Tebou mluvit. Poradit ti. Nechoď, i když budeš čůrat krev, nechoď prosím na třetí operaci! Jez to, co jedí malé děti bez masa, glukapúr a smetanu. Všecko, co jsou dětské jídla. Drž takovou dietu, která je zdravá a tobě prospěšná.

Zůstanu svůj 

Milan Gula

Písař: Mgr. Marie Sofie Žáček

Komentáře

Okomentovat

Děkuji za tvůj čas.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nebýt vyslyšen a ztratit důvěru

-
Obrázek
Dneska jsem na lektorování v Praze, vedle Filozofické fakulty, řešila téma clickbaitu a investigativní novinařiny. Taky silné téma v diskusích bylo, že svět se mění a jak moc je potřeba držet strukturu, kde zůstat v hranicích ať už etiky nebo změn v určitých mantinelech, a kde se nechat překvapit. Dnešní lektorování mě vrátilo do těla, zpátky k sobě.  I když se to zdá být surreálné, ale  má to také návaznost na Pítko II. v druhé sezóně v ateliéru KreAt. I tam jsem zažila, že poezie je vlastně náš vnitřní dialog, když posloucháme básnířku/básníka a hledáme ztotožnění nebo interpretujeme a pak se uvnitř mysli sami sobě prozradíme, kdo vlastně jsme. I proto vlastní autorské čtení beru jako takové vykročení z komfortní zóny, někdy tomu říkám, že jsem v mysli obnažená před lidmi a to je těžké. Každopádně dnes ráno jsem do školy procházela turniketem, a tak se mi vybavil skoro dva roky starý incident, tragédie. Nemám asi teď jiná slova, která by vystihla ten den, který si vybavuji ...
Read more »

Návrat domů, do srdce svého: Vnitřní coming out a hledání důstojnosti

-
  Navrať se domů, do srdce svého . J. A. Komenský Coming out jako vnitřní přiznání: už se nestydím za to, co jsem nemohla ovlivnit Všechny metafory v psychologii vedou skrze vnější objekty k nám dovnitř. Myšlenky jsou jako obloha. Pocity jako počasí. Historie lidstva, kterou se učíme na základních školách, je většinou o pár výjimečných. O těch, co vedli, rozhodovali, dobývali. Ale za těmi příběhy zůstaly tisíce bezejmenných. Obyčejných lidí, kteří padli, protože se narodili ve špatnou dobu, na špatném místě nebo bez správného jména. Není to tak dodnes? V nenásilné komunikaci od Marshalla Rosenberga se píše i o tom, jak se jazyk cíleně dělil: jazyk králů, jazyk spodiny. Aby bylo jasno, kdo mluví a kdo mlčí. Kdo rozkazuje a kdo poslouchá. A pokud tohle vnímání zůstane zakořeněné, pak se není čemu divit, že jednou přijde výbuch. Revoluce. Bouře. A jak to bývá – extrém plodí extrém. Radikální návrat k sobě Možná i proto je dnes návrat k sobě tak radikální. Někteří nastavování hranic d...
Read more »

Santiago de Compostela, díl II.

-
Obrázek
Smrt, transformace a úzkost             Těžko se mi hodnotí rok 2024, který byl transformační, těžký, náročný a přinesl zásadní změny nejen v mém životě. Závěr roku přinesl zprávy, které se těžko vstřebávají. Smrt a úzkost, stejně jako rozum a šílenství. Je to dualita, která se doplňuje. Je to vývoj, spirála a také to pro mne představuje “posvátné”. I proto jsem více začala pracovat s rituály nejen v divadelním prostředí, ale i u sebe v běžném životě.                        Rituály přináší jistotu, útěchu a hluboký spirituální prožitek. Je důležité zmínit, že i malé obvyklosti a zvyklosti – jako je pomalé ráno, ranní káva, saunování, sport - nazývám rituálem. Žal je láska, která už není komu dát      Tuhle větu jsem si přepsala do deníku, zaslechla jsem ji v jedné vánoční pohádce. Být na pohřbu a rozloučit se Zdenálem, principálem Divadla Klauniky, byl jeden z těch rit...
Read more »