Umění autentického já?

V konfliktu kruté lidskosti,

mlhavé bytosti

v příbězích na scestí

v bezčasí Bylo nebylo…

J.M.Ž

Čas má nejlepší schopnost, šlechetně zapomenout, ošetřit zranění, nabídnout nový úhel pohledu a také nabídne, při otevřenosti duše v kooperaci s vlastním já, možnost vytvořit/zažít zkušenost novou. I to je můj příběh Zotavení, jenž se v současné chvíli jde posunout o další kousek dál.

„Primárním životním úkolem je rozlišit věci a rozdělit je do dvou kategorií: vnější, které nemohu ovlivnit, a na druhé straně mé vnitřní volby na jejich základě, které už ovlivňovat mohu. Kde nalézt dobro a zlo? V sobě sama. Ve svých volbách.“ Epiktétos

Jak důležitá je schopnost rozlišit mezi vnějšími událostmi, jenž můžu ovládat a které ne, jaký k nim zaujmout postoj a nepropadnout tunelovému vnímání negativních emocí, jsem si uvědomila i ve filozofii stoicismu. Kdyby vás zajímalo více jak žít v chaotickém světě klidně a moudře vřele doporučuji k přečtení. Jonas Salzbeger: Malá kniha stoicismu: Stoická filozofie pro moderní spokojený život

Je to rok, co jsem naposledy zveřejnila příspěvek na blog z Jeseníků. Při psaní těchto řádků si uvědomuji, jak moc mi psaní na janadoxy chybělo. Konzistentní zamýšlení se nad literaturou, filozofií  a životními situacemi, sledování okolností a pozorování vnitřních motivací i vnějších událostí, nakonec pro mou mysl představují komplexně terapeutický doplněk.

Chronologický vývoj mých příspěvků od roku 2016 od Lost your mind with us přes vlastní založení janadoxů není jednoduché zachytit. V upřímnosti musím dodat, že na začátku byla lehká manická grafomanie, sdílet se světem cokoliv a to nebylo fér. Hledání cesty, jak být sám sobě upřímným pozorovatelem vnitřního světa, který se proměňuje na základě vnějších událostí a tím pádem se proměňuje i pozorování světa vnějšího mi trvalo přes osm let. Ten postoj je nyní velmi laskavý.

Od prvotního přiblížení vnitřního světa člověka připomínajícího nesložené a neautentické puzzle, kdy mysl připomíná odhozenou hračku, přes rekonstrukci vlastní nově nabyté identity až po přijetí se i se svými temnými stinnými stránkami. Vzniklo kompaktní uvažování nad podstatou vlastního bytí, i když občas zastřené mlhavým hávem a potřebou rekapitulovat vlastní zkušenostmi. I tak bych definovala terapie psaním.

Almanach bude, ale za jakou cenu?

Za poslední rok jsem vedla několik workshopů na téma Krize jako příležitost a Terapie psaním. Terapie psaním jako forma expresivní terapie mne přivedla na myšlenku dalšího studia. V České republice nebudu první, kdo bude navazovat na Jamese Pennebakera.

Velkou radostí je získání finančních prostředků k vydání almanachu Mně by se tohle nemohlo stát.
V polovině června se mi ozvali z Magistrátu města Brna, že mi schválili grant na workshopy Terapie psaním, scénické čtení a vydání almanachu.

Almanach je má srdcová záležitost, která se váže k březnu roku 2023, kdy nás opustil Radim Dibdiak, který nám fotíval naše scénická čtení a já už se nedokázala soustředit na finále vydání. Bohužel před dvěma týdny spáchala sebevraždu moje spolužačka z Masarykovy univerzity. Vzpomínám stále i na Vojtu Varyše, Lucii O., Veroniku. V posledních letech odchází (ne)dobrovolně moc blízkých. Nevím, jak hlasitě se písmeny dá vyjádřit bolest.

„Ptáte se, jaký je univerzální lék na velikou bolest? Čas.“ Božena Němcová

Hořká jehla

Objevila jsem dva inspirativní autory, psychology a myslitele navazující na Carla Junga. Prvním je James Hillman. V roce 1997 u nás vyšel český překlad jeho knihy Duše a sebevražda. Vnímám to jako průvodcovství zejména pro pozůstalé, kteří se stále snaží pochopit proč a jejich nitro mohla obestoupit prázdnota, zoufalství a s tím spojené výčitky. Druhým autorem je James Hollis a jeho kniha Mytologémy, ze které nyní čerpám pro připravovanou inscenaci Z Faktor Dionýsos, která bude mít premiéru 30. srpna 2024 v Penzionu Zahrada, v témže místě, kde jsem loni vystupovala v polovině července s konceptem poetického dialogu Kat a strofy divadelního souboru Hořká Jehla, jehož jsem zakladatelkou.

Hořká jehla je soubor, jehož dramaturgie vychází z témat dobrovolného či nedobrovolného vyloučeni skupiny či jednotlivce z většinové společnosti. Texty budou vycházet z individuálních příběhů a budou doplňovány v kontextu biblioterapie.

Neocenitelnou zkušenost si odnáším z ročního zaměstnání v sociálně vyloučené lokalitě na pozici komunitního pracovníka. Vlastní selhání z nedostatečné představy, jak náročné bude střídat role na pozici peer pracovníka v Centru Zotavení a poté se věnovat SVL, nemít volné víkendy, studium dramaterapie a také roční výcvik pod Narativem, mi ukázaly tvrdě limity vlastní křehkosti. I když jsem úspěšně tvrdila v minulém příspěvku, že jsem se naučila říkat Ne. Nakonec jsem dospěla do fáze, kdy jsem opustila obě zaměstnání a vydávám se na dlouhou cestu do Santiaga de Compostela. Co bude poté?

UMAJA

Při všech těch povinnostech jsem ještě stihla s přítelkyněmi Kateřinou a Zuzanou vytvořit koncept Umění autentického já. Učíme se od sebe navzájem, dovolujeme si dělat chyby a přijímat se takové jaké jsme, bytosti komplexní. Můžete nás navštívit na na našich webových stránkách

A co to pro mne znamená tolik zneužívané slovo v dnešní době, ta autenticita?

To, co si myslím, to i konám. Autentická komunikace v mezilidských vztazích mi chybí. Nebát se zveřejnit své postoje, osobní historii a motivace, své obavy, ale i touhy. Tvorba a terapie duše se prolínají, vedou spolu dialog.

“Umění je věcí ducha, z toho pak vyplývá, že každá věda o umění bude psychologií. Může být i něčím jiným, ale psychologií zůstane navždycky.” Hans Prinzhor

Zítra oslavím narozeniny, nadělila jsem si tento dárek, za celý rok vás blog navštívilo v průměru 600 lidí, i když jsem neuvěřejnila nové příspěvky. Děkuji, že žije vlastním životem i díky vám.