Uroboros aneb žízeň po životě

Rozjímat nad příspěvkem pro blog v prostředí Jeseníků, Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku byl nadstandartní luxus, který jsem si před lety (po první atace v roce 2015 a pak následných třech hospitalizacích) nedovedla představit. Jsem vděčná, že jsem nedopadla jako v románu Žízeň po životě od Irvinga Stona, nevyléčená onemocnění mohou napáchat spoustu zla.

Takové věci si člověk přece musí zasloužit. Nesmím odpočívat. Musím toho tolik udělat. Pokud jsem nemocná, musím dokázat, že zvládnu stejně jako „zdravý“ člověk. Je potřeba vykompenzovat pobyty v nemocnici, aby si mne lidé vážili. Na tohle nemám právo. Takové věci si člověk musí prostě zasloužit.

Takhle by se točily mé myšlenky v bludném kruhu. Destruktivní síla požírající vlastní osobnost. Od konce na začátek a naopak, návrat k síle tvořivé je osvobozující, ale také zavazující v pozitivním významu seberealizace. Tématem destruktivní síly duše jsem se zabývala minulý rok ve svých článcích. I tímto bych vás rada pozvala na nejbližší autorské čtení, které proběhne 4. července v Brně při Konferenci ART BRUT BRNO 2023, kde v básních rozvíjím dané téma.

Jsem v Jeseníku za polovinou pobytu a začínám cítit, že se mi vrací životní energie, ta živá, čirá a smysluplná. Pobyt v lázních bych doporučila každému. Rozdíl mezi dovolenou a měsíční neschopenkou vnímám už nyní. Přibližně v desátý den pobytu se problémy z toho života tam „doma“ staly nepatrné drobnosti. Úkoly na denní bázi spočívají v tom se najíst, procházet se, kochat se, výletovat, chodit na Balneo koupele, číst knihy, vnímat slunce a dojímat se nad proměnlivostí počasí nevyzpytatelných hor, meditovat a pít z horských studánek a pramenů. Bizarním benefitem je pak návštěva hradní vinárny, kde se uzavřel svět jak po vizuální, hudební ale i lidské stránce někde na přelomu 80. a 90. let minulého století.

Má to ale i bezútěšnou stránku. Setkala jsem se s lidmi, kterým tu vadí schody, hory, vycházení z komfortní zóny, počasí, procedury, zákazy kouření (jsou zde tři místa, kam můžete jít, pokud patříte jako já mezi vdechovače nikotinu – výhodou je omezení cigaret na minimum). Lázně Priessnitz jsou specializované zejména na psychosomatické potíže, návrat k duševní a pohybové kondici. Na začátku pobytu jsem cítila malou deziluzi ve víru v člověčenství, také jsem dostala strach, že ani tady jsem nepřestala být peer konzultantem. A pak jsem si vzpomněla na náš poslední kurz Školy zotavení s tématem „Hranice“. Jak příznačné přicházet na to, že můžete říkat „Ne“ tak blízko hranic, těch doslovných s Polskem, kam se chystáme se spolubydlící o víkendu.

V pracovní pozici peer konzultanta jsem byla kolem května malý krůček od syndromu vyhoření, rovněž mne unavilo vlastní tempo s narůstající kreativitou a vnitřní duševní otevřeností. Umění všimnout si, že člověk čerpá ze své energetické banky na dluh, je naštěstí mou novou dovedností. V lázních se mi potvrzuje s rozhovory vedených mezi procedurami, procházkami, či jen tak u jídla, kolik vyschnutých pramenů vlastní duše koexistuje kolem nás. Zástupci z řad zdravotníků, sociálních pracovníků, manažerů, státních zaměstnanců tvoří pozoruhodnou diverzitu „syndromů vyhoření“ a následných zkušeností s duševním onemocněním. O závažnějších onemocnění nemluvě.

Kdybyste mi zakázali léčit vodou, budu léčit vzduchem.

Jak složitý je matematický vzorec Zotavení, kombinace vůle, houževnatosti, genetických předpokladů, naděje a podpory od okolí, mne nepřestává překvapovat. Takovou nezlomnou povahou je sám Vincent Priessnitz. Životopis zakladatele novodobé vodoléčby je skvělým námětem k románu, já osobně doporučuji knihu Prameny živé vody od Miloše Kočky, která je k dispozici i jako audio na Českém rozhlase. Památná věta, když odcházel od soudu za obvinění z čarodějnictví, rezonuje obdobně jako slavné „A přece se točí.“ od Galilea Galileii.

U této kauzy stojí za pozornost, že ho udali lidé z vesnice, kteří mu záviděli „odměny“ za uzdravování. A tak mu bylo pouze doporučeno, aby neumýval pacienty houbou, ale svýma rukama. U Slovanského pramene je dnes k vidění krásná busta, kdy vodní pramen vytéká ze spojených rukou. Těch pramenů nad lázněmi najdete přes 60 a dokonce Jitřní pramen obsahuje tu zdravou míru radioaktivity k zabíjení škodlivých látek v těle.

Jeseník je divoký nejen z pozice přírodních úkazů a zdejších hor, ale také co do historie. Zdejší čarodějnické procesy ze 17. století, probíhající v Nyse v Polsku a následné upalování v Jeseníku, připravily o život přes 500 nevinných žen. Destruktivní požírá tvořivé neustále v jakékoliv době. Nepřekvapilo mne, že většinou tato udání byla způsobená pod záminkou ublížit dané osobě, například manželem nebo někým, kdo chtěl převzít grunt, ze žárlivosti a také z nevědomosti, a dovolte mi říct, že i přirozené lidské hlouposti. Mýtus může vzniknout jen tam, kde si neumíme nebo nechceme věci vysvětlit. Z historie se stane legenda, z legendy mýtus a pak bude historie zapomenuta, tak nějak se mi vybavila věta od J.R.R. Tolkiena.

Obsahy archetypálního charakteru jsou projevy procesů v kolektivním nevědomí. V konečném důsledku tedy nelze říci, k čemu se vztahují. (Carl Jung)

 

Měsíc bláznovství duben 2023

V dubnu jsem se účastnila hned několika akcí pořádaných Práh jižní Morava pod záštitou Jihomoravského kraje. Zarezonoval se mnou workshop pro střední školy v Café Práh. Už tehdy jsem se vyjádřila, že za „duševní zdraví“ nese odpovědnost člověk sám.

„(…) sdílení příběhu, otevřenost a ochota "nesoudit", ale také nepřebírat zodpovědnost za duševní zdraví jiných, mě dovedla k dalšímu námětu na blog, ale také k představení. Je před námi křehká, ale statečná generace. Mám naději.“

V minulosti jsem se při atakách natropila spoustu hloupostí, dnes stále musím žít bez nároku na přijetí okolím, nelze od manických fázích očekávat, že vás okolí bude respektovat. Jedna studentka s námi sdílela příběh, kdy jeden ze spolužáků vyrovnávající se schizofrenním onemocněním se je pokusil napadnout v lese. Navíc se cítila vinna, že mu nedokáže pomoci. Po společně prožitím emocí, jsem měla od tohoto dne motivaci přispět článkem na toto téma.
I když probíhá Reforma v péči o duševní zdraví, probíhá silná destigmatizace, a také se zavádí nové přístupy ke klientům sociálních služeb, není povinností chápat, rozumět nebo omlouvat chování člověka v probíhající atace. Stejně jako nelze omlouvat zločiny minulosti.

Setkávám se s tím i v Jeseníku, marnotratnost počínání některých pacientů je děsivá. Přemýšlím, kolik lidí by bylo vděčných za 28 dní v horách, proplácených částečně pojišťovnou, výbornou stravou, procedurami. A přece se tu setkávám s tzv. kverulanty. Jak již jsem psala výše, nejvíce mne mrzí, že tohle je realita a ne součástí perliček na dně.

Tohle se nedá jíst. A nemáte řízek? A mohla bych ho vidět? Proč je tady tolik schodů. To jsou strašný lidi tady. Nebudu to dělat. Jedna procedura v Priessnitzovi, druhá na Míru, to musel stavět nějaký debil. Já jim na ty zákazy kašlu, ať si nekuřáci najdou jiné lázně.

Díky těmto lidem jsem si paradoxně více uvědomila, jak důležité je nastavovat hranice. I ke vztahu ke klientům. Člověk se může ocitnout v krizi, může onemocnět, těch neznámých proměnných, které vedou ke spouštěčům je mnoho, avšak následná péče je opravdu v jeho rukách. A neexistuje právo obvinit druhého za své vlastní jednání. Tak dlouho mi trvalo přijmout tento fakt, tu část mého já a mé onemocnění, že jsem si prodloužila fázi Zotavení o pár let. Ale dnes nelituji, přece jen památná věta: „Je to sice delší, ale za to horší cesta.“ mi ukázala, že se dá zvednout z absolutního dna, několikrát.

 

Láska k moudrosti vede přes dlouhý labyrint života.

Na závěr bych se chtěla pochlubit, že nastupuji na půl úvazku jako komunitní pracovník do Káznice. Dopsala jsem zde sbírku básní. Mám rozpracované dva scénáře k dalším dvěma videoklipům brněnských kapel Víčko a 301. Mimochodem ten první videoklip s názvem Sickday brzy dosáhne 30.000 zhlédnutí a to je na první vizuální režii příjemné číslo. Píšu divadelní pohádku pro děti Uroboros, která bude mít premiéru v září. Od konce září nastupuji na roční výcvik Možnosti otevřeného dialogu, kde jsem obdržela peer stipendium od Narativu. Myslím, že všechny tyto události se harmonicky doplňují.

 

Na závěr výjimečně mé vlastní motto.

Můžou tě zpochybňovat, ale to je jejich rozhodnutí. Ty nikoho neobviňuj, o sobě nepochybuj. Je to tvá vůle, ne vůle ostatních.