Tlaková níž...

-

5. července 2018
Rozchod byla nejlepší možná volba… zní to jak ze špatného románu. Malý rozmazlený kluk, který je posedlý svými „prachy“. „Co na tom, že žil na náš účet…?“

Peníze jsou opravdu špatný sluha. Snažím se vyjít z minima…. Takže jsem zásobená tureckou kávou, jedu za mámou, píšu z vlaku první kapitolu, tohohle zamotaného vztahu, který mi vzal kus mého zdraví. Zdraví máme jen jedno. Cestuje s námi rodina a plánuje Turecko a motokáry, babička a dědeček…

6. července 2018
Po dlouhé době pobyt s mámou byl očistný, dře do úmoru na moje dluhy, asi tak… Je pravda, že bez její podpory bych nedostudovala Filozofickou fakultu. Zatímco můj otec mě dovedl do exekuce se školným. Je to paradox doby….

6. července 2018 16:53
Je dusno a jsme zpět v Brně. Potkali jsme se s Kubou s mámou i s tátou a máme díky tomu komfort růžového vína. Spousta lidí si nejspíš myslí, že mé příběhy zde jsou smyšlené, není tomu tak. Snažím se psát popravdě to, co se mi v životě děje. Nejlepší přátelé jsou ti před kterými nemusíte nic předstírat, a já nevím jak se dělají čárky ve větách stále. Mate mě to! Neschopenka má spoustu výhod. Perete, žehlíte? Já nežehlím, jen tak na odlehčenou, věším prádlo tak, aby uschlo rovně. Stále stěhuji nábytek, stále měním outfit. Prostě začnete pečovat sami o sebe, jakoby byste byli na prvním místě.

6. července 2018 17:00
Má se stavit Eryk pod podmínkou, že nebude pít. Hrají mi „muchomůrky bílé“… Člověk ze zoufalství snad pomate se… Jsme zoufalý národ? Jsme opravdu v tak hrozném stadiu, že volíme Zemana místo Drahoše. Co nás fascinuje na Zemanovi? Spousta otázek. Becherovka, avšak já volím růžové víno. Moje satira na Zemana má počet shlédnutí 164 a jeden „like“. Kuba pere prádlo, dostali jsme od mámy Ariel…

Neprocitnu tady, až na jiným světě… Berete moc psychadelických drog, někteří z vás, někteří žijí pozitivním myšlením.

6. července 2018 17:05
Začínám překládat blog do angličtiny, díky Vendule Valentové.

Pýtaš sa ma čo je s tebouPrečo celý deň spíšVravím: Za to všetko môže neboMáme tlakovú níž!
Aáá .. Jednu tlakovú nížAáá .. Jednu tlakovú níž
Je tlaková níž a vtedy prudko klesáHladina, hlava, tlakJe tlaková nížZ postele nepohnem sa nechaj ma takJe tlaková nížA nič už nie jasné tlakomer hlási pádJe tlaková nížA tým to pre mňa hasne
Padám, padám, padám


Komentáře

  1. Jana Žáčková22. srpna 2021 v 1:29

    Děkuji za čas. :) I vtipnou přezdívku. Každopádně je zde přesně zachycený syndrom malé mánie, žádného nadhledu nad sebou, když už člověk ví kam to směřuje. Přibližně tři týdny po tomto datu nastoupilo uzavřené oddělení. Nechala jsem si to tu jako vztyčný element.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za tvůj čas.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nebýt vyslyšen a ztratit důvěru

-
Obrázek
Dneska jsem na lektorování v Praze, vedle Filozofické fakulty, řešila téma clickbaitu a investigativní novinařiny. Taky silné téma v diskusích bylo, že svět se mění a jak moc je potřeba držet strukturu, kde zůstat v hranicích ať už etiky nebo změn v určitých mantinelech, a kde se nechat překvapit. Dnešní lektorování mě vrátilo do těla, zpátky k sobě.  I když se to zdá být surreálné, ale  má to také návaznost na Pítko II. v druhé sezóně v ateliéru KreAt. I tam jsem zažila, že poezie je vlastně náš vnitřní dialog, když posloucháme básnířku/básníka a hledáme ztotožnění nebo interpretujeme a pak se uvnitř mysli sami sobě prozradíme, kdo vlastně jsme. I proto vlastní autorské čtení beru jako takové vykročení z komfortní zóny, někdy tomu říkám, že jsem v mysli obnažená před lidmi a to je těžké. Každopádně dnes ráno jsem do školy procházela turniketem, a tak se mi vybavil skoro dva roky starý incident, tragédie. Nemám asi teď jiná slova, která by vystihla ten den, který si vybavuji ...
Read more »

Návrat domů, do srdce svého: Vnitřní coming out a hledání důstojnosti

-
  Navrať se domů, do srdce svého . J. A. Komenský Coming out jako vnitřní přiznání: už se nestydím za to, co jsem nemohla ovlivnit Všechny metafory v psychologii vedou skrze vnější objekty k nám dovnitř. Myšlenky jsou jako obloha. Pocity jako počasí. Historie lidstva, kterou se učíme na základních školách, je většinou o pár výjimečných. O těch, co vedli, rozhodovali, dobývali. Ale za těmi příběhy zůstaly tisíce bezejmenných. Obyčejných lidí, kteří padli, protože se narodili ve špatnou dobu, na špatném místě nebo bez správného jména. Není to tak dodnes? V nenásilné komunikaci od Marshalla Rosenberga se píše i o tom, jak se jazyk cíleně dělil: jazyk králů, jazyk spodiny. Aby bylo jasno, kdo mluví a kdo mlčí. Kdo rozkazuje a kdo poslouchá. A pokud tohle vnímání zůstane zakořeněné, pak se není čemu divit, že jednou přijde výbuch. Revoluce. Bouře. A jak to bývá – extrém plodí extrém. Radikální návrat k sobě Možná i proto je dnes návrat k sobě tak radikální. Někteří nastavování hranic d...
Read more »

Santiago de Compostela, díl II.

-
Obrázek
Smrt, transformace a úzkost             Těžko se mi hodnotí rok 2024, který byl transformační, těžký, náročný a přinesl zásadní změny nejen v mém životě. Závěr roku přinesl zprávy, které se těžko vstřebávají. Smrt a úzkost, stejně jako rozum a šílenství. Je to dualita, která se doplňuje. Je to vývoj, spirála a také to pro mne představuje “posvátné”. I proto jsem více začala pracovat s rituály nejen v divadelním prostředí, ale i u sebe v běžném životě.                        Rituály přináší jistotu, útěchu a hluboký spirituální prožitek. Je důležité zmínit, že i malé obvyklosti a zvyklosti – jako je pomalé ráno, ranní káva, saunování, sport - nazývám rituálem. Žal je láska, která už není komu dát      Tuhle větu jsem si přepsala do deníku, zaslechla jsem ji v jedné vánoční pohádce. Být na pohřbu a rozloučit se Zdenálem, principálem Divadla Klauniky, byl jeden z těch rit...
Read more »