Hendikep jako výzva nikoliv překážka?

 Hendikep jako výzva nikoliv překážka? Otázka k zamyšlení a úvaze, která by se dala rozvíjet v akademických prostorech sociálních, medicínských ale i filozofických studií. Mnohé jistě bylo popsáno erudovanějšími osobnostmi z těchto oborů, každopádně co mi utkvělo v paměti z oblasti sociální analýzy je věta, že krize i životu ohrožující, vede k přehodnocení vnímaných vzorců. Takzvaně odrazit se ze dna by měla být motivace něco změnit a znovu se nepotopit, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, praví slovesná lidová moudrost. Ale co se naučit plavat?

Nedávno jsem zde vytvořila kontaktní formulář a k dispozici je i můj osobní email. Proč? Jako bývalá učitelka dramatické výchovy si říkám, že bych zkusila vykopnout komunikaci ke čtenáři směrem k původně položené otázce. Máte-li zkušenost jako já, jako ryba monologem utopená v internetu, zkuste mi napsat. Podělit se o Váš pohled. Zajímá mě, zdali jste se setkali s překážkou mající tendenci Vás ochromit, paralyzovat, změnit Vaši osobnost.

V lednu jsem psala, že tahle doba lidi trochu dovedla k situaci, že jsou schopní vést v internetové síti vlastní monolog jako refrén či kolovrátek a tomu bych se chtěla vyhnout. Bacha na zlatý kolovrat v Erbenovi, špatnou a zlou šiješ niť. Vlastní reflexe a uvědomění, dialog nejen podobně dvou zúčastněných stran přináší očistu, se kterou se teď pravidelně setkávám. Nejedná se o katarzi v pravém slova smyslu, ale pojem bázeň a soucit by byly na místě, jen postrádají naštěstí (i bohužel) reflektory a diváky. Ale to se bude měnit od září, protože do mého života opět vplouvá divadelní múza pravidelnějšího charakteru.

Dnešní příspěvek je inspirovaný účastí na festivalu Quijotova šedesátka v Lipnici nad Sázavou pod organizačním patronátem Divadla Klauniky. Mimochodem starší příspěvek Bezprostřednost Vás zasáhne je právě o mé kooperaci s tímto divadlem. A divadlo je také dialog a komunikace. Komunikace byla mými kolegy v práci oceněná jako má přední vlastnost ve smyslu specifičnosti a jsem tomu ráda, alespoň něco zůstalo ve mě z pojmu „komunikace komunikací o komunikaci“ pana profesora Iva Osolsobě. „Hendikep Hendikepem o hendikepu“, navíc mě baví ta nekonečná parafráze této dokonalé teorie, můžete si tam dosadit cokoliv. Integrace všech možných hendikepů v kooperaci s profesionálními umělci, což si dovolím sarkasticky okomentovat, že i profesionalita je dnes někdy největší hendikep, byla podnětná. Účast na Lipnici mi potvrdila úvahu, že pracovat s nedostatky podobně jako s přednostmi je ta druhá strana mince, na kterou mnoho z nás zapomíná. Ráda bych Vás upozornila na neuvěřitelnou práci a houževanost tanečního divadla Protyboty, kteří pro mě byli velkou inspirací.

A malým obloučkem se dostávám k tomu, že mi byla nabídnuta spolupráce v Centru Platan, kde by se naše nedostatky měly arte-terapeuticky proměňovat pravidelným setkáváním v přednost. Jen tak dál, jen vše nezrychlit a vychutnat si přítomnost. „Zkušenost zkušeností o zkušenosti“ budeme taky hledat, jaké jsou přednosti a limity našich křehkých duší.

Poslední dobou abych se nerozčilovala zprávami ze světa hned po ránu, jsem se vrátila k antickým filozofům a rozjímám, ladím se a oceňuji jejich neuvěřitelnou myšlenkou souhru, která se po generace vyvíjela a reagovala na sebe. Zaujal mne jeden citát, který navazuje na jisté téma, které jsem rozebírala ve svém vůbec prvním článku zde.

„Donec eris felix, multos numerabis amicos; tempora si fuerint nubila, solus eris.“ Ovidius.

Dokud budeš šťasten, napočítáš mnohé přátele, jestliže však přijdou zlé časy, budeš sám. Proč? To je otázka tak těžká, jako být či nebýt. Takže minulý článek, že štěstí přeje připraveným je i o tom, že je dobré se připravit na to, že jednou lépe nebude, ale je dobré už teď vědět, kdo s Vámi v tom Vašem malém pekle zůstane a pomůže. Už se mi to stalo několikrát, nevím jak Vám? Dokud se Vám daří, najednou existuje (parazituje, koexistuje) kolem spousty lidí, když jsem skončila po třetí v nemocnici v KroměKříži volal mi jediný člověk skoro každý den. Člověk totiž nepotřebuje takového přítele, který se neustále jen přizpůsobuje a přizvukuje, to dokáže prý lépe jen stín, jak tvrdí moudrý Plútarchos. Člověk potřebuje přítele, který s ním bude hledat a zkoumat pravdu, pravý přítel totiž nikoho nenapodobuje a chválí jen to, co doopravdy sám považuje za nejlepší a je přející ze své podstaty.

Takže i Vaše okolí může být někdy Vaším největším hendikepem, jak jsem psala v úvodu, dá se to variovat na všechno a mě zajímá Váš názor na věc. Co považujete za svůj největší hendikep? A vede hendikep k budování nových předností? 

 

Fotopříběh: 

Užívejte si přítomného okamžiku...

Dobře si vybírejte do kterých skupin patříte...

Protože všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo. Fotka z Černovic.

Láska a přátelství.

A nesuďme se za klopýtnutí.