Janadoxy

„ Ekonomika a struktura dnešní doby mluví jasně a přímo.“ „ Jak to myslíš?“ „ Bez peněz do hospody nelez!“ „ Ty jsi naprostý blázen, to je staré… řekni to líp, však studuješ vysokou školu ne… tak nějak vysokoškolsky to řekni“ „ Je pět hodin ráno…, ale deziluze spočívá v tom, že z tebe dělají socku, tak nějak trošku...“ dívka se zasměje. „Né počkej, nesměj se, já nemyslím Zdeňka Trošku, ale pokud nemáš Ikea styl nebo něco tak podobně čím nějak zapadáš, no prostě normalizace doby v nenormalizačních dobách české doby.“ „ Ať ten Andrej táhne na Slovensko...“ „ Typický, sedět a nadávat v hospodě, pustila jsi si k tomu sluníčkáře Kluse a přitom účast na komunálních volbách 30% a ty jsi volit byla.“ „ Jasně, že byla, to bych tu nebyla.“ Už jsem nemohla dál poslouchat, jako bych slyšela sama sebe říkat úplně stejný řeči, kdy v minulosti nebo v budoucnosti, mé já samotně sedící na baru se zrovna zaobíralo myšlenkou, zda do sebe hodit ještě jedno pivo nebo poslouchat to, co...

5. července 2018 Rozchod byla nejlepší možná volba… zní to jak ze špatného románu. Malý rozmazlený kluk, který je posedlý svými „prachy“. „Co na tom, že žil na náš účet…?“ Peníze jsou opravdu špatný sluha. Snažím se vyjít z minima…. Takže jsem zásobená tureckou kávou, jedu za mámou, píšu z vlaku první kapitolu, tohohle zamotaného vztahu, který mi vzal kus mého zdraví. Zdraví máme jen jedno. Cestuje s námi rodina a plánuje Turecko a motokáry, babička a dědeček… 6. července 2018 Po dlouhé době pobyt s mámou byl očistný, dře do úmoru na moje dluhy, asi tak… Je pravda, že bez její podpory bych nedostudovala Filozofickou fakultu. Zatímco můj otec mě dovedl do exekuce se školným. Je to paradox doby…. 6. července 2018 16:53 Je dusno a jsme zpět v Brně. Potkali jsme se s Kubou s mámou i s tátou a máme díky tomu komfort růžového vína. Spousta lidí si nejspíš myslí, že mé příběhy zde jsou smyšlené, není tomu tak. Snažím se psát popravdě to, co se mi v životě děje. Nejl...

Prodělal jsem spoustu diagnoz, které jsem prožil v utrpení, je to neuvěřitelné, že ještě žiju. Prodělal jsem růžu na noze TBC bercové vředy tuberkulozu ze všeho jsem se dostal. Zdevastovaný chrup a 40 roků jsem na infra oprátce, že jsem poškozované 40 let na infra oprátce. Tedy 80 let mi natočili koneční Václavové, kukluxani, kteří mě nedají pokoj, jsem zoufalý a bezmocný, ale drží nade mnou ruku věda. Panenka Maria, Božena Němcová, Ježíš Kristus, Jan Amos Komenský, strýček Albert Einstein, Jesus I. Přestal jsem se bát o svůj život, i když jsem nucený k sebevraždě. Věšel jsem se, podřezal jsem se. A tak žiju v 7 hercích infra zvuku, zakázaná frekvence. Rakovinu varlete, prožil jsem hrozné bolesti, nevzdávám se. Nemohu psát… Psávala jsem šest dopisů denně, ale zbavili mě svéprávnosti. Psychiatři tomu říkají hlasy, je to rezonance infra zvuku. Kde fašisti jako je konečný Václav Klouboučky číslo 158, který je iniciátor kukluxklanu a mafie. Proto se obracím ke Karlu Gotttovi, že mám pís...

Na zemi je přítomen neustálý koloběh. Základní poučka, kterou se dozvíte už jako dítě na základní škole. Dále se rozvíjí na střední, dokonce na vysoké se můžete dozvědět i o koloběhu elit, jež je zajímavá sociologická myšlenka. Takhle se o koloběhu dozvídáme ze škol, ale koloběh lidského života vás provází každým dnem pozorováním svého okolí a zároveň MY jsme součástí tohoto okolí. Bylo spousta věcí v mém dětství, která se zdála jasná a samozřejmá a teprve realita přicházející dospělosti začala měnit pohled na fantazijní výplody a příběhy s dobrým koncem. Mnoho citátů a bonmotů, literatury, příběhů a písní vystihuje život zachycený v daném okamžiku splňující hloubku a podstatu celého lidství a stejně jsme nepoučitelní, děláme chyby i přes to, že tvrdíme, že se z nich do budoucnosti poučíme.  Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o mé minulosti, že by snad byla špatnou či špatně vybranou cestou, podstata mé duše a mých postupně nabíraných zkušeností spíš směřovaly k tomu, že všechno se ...

Už dlouho jsem neměla přemýšlivou náladu... ne! Počkat! Už dlouho jsem neměla možnost se zastavit a přemýšlet. Život se zautomatizoval. Momentů, kdy si užívám okamžiku, možnosti vnímat reálný svět i ten duševní, momentů je jednoduše méně. Život se mnou  začal hrát hru, nejspíš hru na schovávanou. Taktéž jsem si všimla, že začínám pomalu odhánět své přátelé. Ne svojí osobností, ale svým nadšením, které pro ně nadšením není, je to pro ně chvíle, kdy už na ně nemám tolik čas. Omlouvám se, dejte mi chvíli a vše bude jako dřív. Ale máte jinak samozřejmě pravdu... Udělala jsem ve svém životě další krok. Mé myšlenky.... mé stálé zamyšlení nad sebou a nad tím, že mě někdo diagnostikoval a já s tím teď musím žít. Nebo prožívat ty chvíle které byly jen temné, diagnóza odpovídala totiž tomu, co se děje. Mé myšlenky, ani mé stále zamyšlení už nejsou. Třicet měsíců jsem pryč z Kroměříže... Řekneme někdy našim blízkým: "To se spraví, to chce čas." Nikdy neřekneme: "Za třicet ...

Je 26. února... a rok 2018 by se dal pojmenovat mnoho způsoby, můžeme se podívat na znamení zvěrokruhu, do karet, čínského horoskopu... pro mě je to rok, který se už teď začal tvářit jakoby byl prosinec 2018. Mnoho změn, dobré i špatné, čemu chci na úvod věnovat pozornost je to, že sbohem jsem dala Vojtovi a Janě, jeden si vzal život, druhý umřel stářím.  Je to dva roky, co jsem založila s jednou ženou blog, kde jsme chtěly informovat o tom, co se nám děje - obě jsme měly stejnou zkušenost, hospitalizace a následná léčba vedená pod taktovkou psychiatra. Ne vždy však přátelství vydrží všechny zkoušky a tak se stalo, že jsem se osamostatnila. Co to znamená pro vás - chci provést kompletní revizi všech svých článků.  Revize , kromě toho, že je to kontrola - tak se mi líbí definice ze slovníku cizích slov: přehodnocení, přezkoumání, opětovné uvážení a následná změna něčeho Revize je přesná definice k tomu, co se teď v mém životě děje.  Chtěla bych.... Chtěla...