Janadoxy

Rozjímat nad příspěvkem pro blog v prostředí Jeseníků, Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku byl nadstandartní luxus, který jsem si před lety (po první atace v roce 2015 a pak následných třech hospitalizacích) nedovedla představit. Jsem vděčná, že jsem nedopadla jako v románu Žízeň po životě od Irvinga Stona, nevyléčená onemocnění mohou napáchat spoustu zla. Takové věci si člověk přece musí zasloužit. Nesmím odpočívat. Musím toho tolik udělat. Pokud jsem nemocná, musím dokázat, že zvládnu stejně jako „zdravý“ člověk. Je potřeba vykompenzovat pobyty v nemocnici, aby si mne lidé vážili. Na tohle nemám právo. Takové věci si člověk musí prostě zasloužit. Takhle by se točily mé myšlenky v bludném kruhu. Destruktivní síla požírající vlastní osobnost. Od konce na začátek a naopak, návrat k síle tvořivé je osvobozující, ale také zavazující v pozitivním významu seberealizace. Tématem destruktivní síly duše jsem se zabývala minulý rok ve svých článcích. I tímto...

„ Tak na blázny. Ztracené existence. Rebely. Potížisty. Na ty, co nezapadají do šablony. Na ty, kteří vidí věci jinak. “ Jack Kerouac   Janadoxy pro mě zůstávají subjektivní filozofickou zpovědí, ostatní texty byly posledních pár měsíců psány a prezentovány pro veřejnost. Jen tak mimochodem, úspěšně jsme minulý týden zakončili projekt Mně by se tohle nemohlo stát , který vznikl pod literární dílnou v Káznici. Budeme pokračovat, až načerpám dostatek síly a nové podněty. Z posledních poznámek v mobilu jsem našla dva cenné texty, psané při nočních unavených návratech domů. Nutno podotknout, že tyto vyčerpané stavy ze zkoušek a diskusí přinášely hluboký a klidný spánek. Konečně se nebojím jít ven se svým viděním světa, do jisté doby skrývaným v „bezpečné ulitě“ a anonymitě internetového prostředí přispíváním na blog. „Umění je bolest. Je to obdobný stav jako posttraumatické prožívání, je to odraz prožívané oběti, potom, co se jí stalo. I proto se umělcům...