Janadoxy

Mám měsíc rozepsaný příspěvek, který odkládám každý den. Jenom samotné vysvětlování a omluvy mé prokrastinace, proč jsem nezveřejnila nic dříve a nedostála svého závazku, mi zabraly skoro dva odstavce (dva měsíce), jenže chyba lávky. Od neděle chodím o berlích a tak nějak mám dost času. „Je totiž neděle a mám dost času.“ Podívám se na svůj blog a vidím nádherný komentář, který byl odrazovou múzou. Také inspirující setkání s neuvěřitelným psychoterapeutem panem Igorem Nosálem. Psychoterapie, ta kvalitní, začíná být důležitá součást našich životů, i já už konečně našla téma, které mě dlouhodobě ovlivňuje, a chci změnit naučený vzorec myšlení. Skoro každý má svého kostlivce ve skříni. Co mě asi nejvíce zaujalo v poslední době? Na konferenci v Café Práh zaměřenou na reformu v péči o duševní zdraví se otevřelo diskutabilní téma:      Covid jako paradoxní přínos v otevření diskuse o významu prevence duševního onemocnění.   I loňsk...

  Hendikep jako výzva nikoliv překážka? Otázka k zamyšlení a úvaze, která by se dala rozvíjet v akademických prostorech sociálních, medicínských ale i filozofických studií. Mnohé jistě bylo popsáno erudovanějšími osobnostmi z těchto oborů, každopádně co mi utkvělo v paměti z oblasti sociální analýzy je věta, že krize i životu ohrožující, vede k přehodnocení vnímaných vzorců. Takzvaně odrazit se ze dna by měla být motivace něco změnit a znovu se nepotopit, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, praví slovesná lidová moudrost. Ale co se naučit plavat? Nedávno jsem zde vytvořila kontaktní formulář a k dispozici je i můj osobní email. Proč? Jako bývalá učitelka dramatické výchovy si říkám, že bych zkusila vykopnout komunikaci ke čtenáři směrem k původně položené otázce. Máte-li zkušenost jako já, jako ryba monologem utopená v internetu, zkuste mi napsat. Podělit se o Váš pohled. Zajímá mě, zdali jste se setkali s překážkou mající tendenci...

Podle jisté lidové moudrosti by člověk neměl pokoušet věci, o kterých tuší, že by mu nemusely přinést zrovna vnitřní klid. Znalost vlastní duše je nekonečné studium vlastních vzorců, jak dobrých, tak i těch špatných. Těm nekvalitním bychom se od podstaty mohli vyhýbat, jenže změnit něco u sebe je vystoupení z vlastní komfortní zóny. A to by mohlo být moc práce, jenže by mohla přinést kýžené ovoce. Misky vah tak opět u mě trochu převážily, touha dát svému psaní řád převážila nad tím psát jen pro radost. Všímám si toho, že lidé by rádi měnili ty druhé místo sebe. Jedním z prvních příspěvků zde byl článek, kde jsem si uvědomila, že čím je člověk starší, tím méně se stává tolerantním vůči druhým a je méně otevřen vlastní změně své subjektivní percepce. Zevšeobecňuji, ale vycházím ze svého okolí, tudíž je to zkušenost výhradně má. Patent na rozum nevlastním, ale patent na omylnost mi je mi blízká. A nemyslím si, že jenom mě, zvlášť když se podíváme na dění v současném světě...