Závěrečný díl cesty do Santiaga neexistuje
„I z kamení, které ti někdo nahrnul do cesty, můžeš postavit katedrálu.” Viktor Emil Frankl Poslední roky jsou protkány odcházením. Jakoby smrt stála stále blíž, dotýkala se mých vztahů, těla i mysli. Připomíná mi, jak je každý krok , nádech i výdech drahocenný. Při vzpomínce na pouť do Santiaga se mi vybavují pomníčky podél cesty – jména těch, kteří už dál nejdou. Překročili horizont své duše. Smrt nás může děsit, ale připomíná nám zdali má nás život smysl. Na začátku května zemřela moje spolužačka z dramaterapie. Byla mladá. Její odchod mě znovu konfrontoval s otázkou: Jak bych pro žila svých posledních deset let života? Během studia jsme si zrcadlily obavy, ale i touhy spojené s “divadelním” světem . A i když jsme nebyly v každodenním kontaktu, nestaly jsme se přítelkyněmi, vztah s ní byl silný a plný emocí . Někdy pak mluvíme s mrtvými víc než s živými. Je mi líto, že jsem jí častěji neř íka la, jak je statečná. Slova, která nezazněla, se mi v mlze nad ránem ...