Santiago de Compostela, díl II.
Smrt, transformace a úzkost Těžko se mi hodnotí rok 2024, který byl transformační, těžký, náročný a přinesl zásadní změny nejen v mém životě. Závěr roku přinesl zprávy, které se těžko vstřebávají. Smrt a úzkost, stejně jako rozum a šílenství. Je to dualita, která se doplňuje. Je to vývoj, spirála a také to pro mne představuje “posvátné”. I proto jsem více začala pracovat s rituály nejen v divadelním prostředí, ale i u sebe v běžném životě. Rituály přináší jistotu, útěchu a hluboký spirituální prožitek. Je důležité zmínit, že i malé obvyklosti a zvyklosti – jako je pomalé ráno, ranní káva, saunování, sport - nazývám rituálem. Žal je láska, která už není komu dát Tuhle větu jsem si přepsala do deníku, zaslechla jsem ji v jedné vánoční pohádce. Být na pohřbu a rozloučit se Zdenálem, principálem Divadla Klauniky, byl jeden z těch rit...