Uroboros aneb žízeň po životě
Rozjímat nad příspěvkem pro blog v prostředí Jeseníků, Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku byl nadstandartní luxus, který jsem si před lety (po první atace v roce 2015 a pak následných třech hospitalizacích) nedovedla představit. Jsem vděčná, že jsem nedopadla jako v románu Žízeň po životě od Irvinga Stona, nevyléčená onemocnění mohou napáchat spoustu zla. Takové věci si člověk přece musí zasloužit. Nesmím odpočívat. Musím toho tolik udělat. Pokud jsem nemocná, musím dokázat, že zvládnu stejně jako „zdravý“ člověk. Je potřeba vykompenzovat pobyty v nemocnici, aby si mne lidé vážili. Na tohle nemám právo. Takové věci si člověk musí prostě zasloužit. Takhle by se točily mé myšlenky v bludném kruhu. Destruktivní síla požírající vlastní osobnost. Od konce na začátek a naopak, návrat k síle tvořivé je osvobozující, ale také zavazující v pozitivním významu seberealizace. Tématem destruktivní síly duše jsem se zabývala minulý rok ve svých článcích. I tímto...