Měsíc pod řekou?
Přibližně před dvěma lety jsem založila tenhle blog, který měl pomoci formulovat mé myšlenky. Rekapitulovat život a přitom se z něj jakýmsi záhadným způsobem stal veřejný deník, který sledoval fáze vývoje mého duševního rozpoložení. Autor Charles Bukowski tvrdil, že psaní pro něj byla forma terapie. Díky slovům, jenž soustavně skládal za sebou, převážně po nocích, mu dávala pocit, že ještě žije a já to mám podobně. Umění zformulovat, co jako lidé prožíváme a jak si užíváme přítomnosti, protože minulost i budoucnost jsou založeny na prožívání přítomnosti, je kouzlo lidského myšlení. A ne všechna kouzla jsou dobrá, lidská mysl dokáže kouzlit i jako černokněžník a pak člověk může žít v bolesti a utrpení, tak silná dokáže být myšlenka. Tak složitý může být vzorec lidského chování. Nedávno jsem četla na toaletě po návratu do České republiky nápis na stěně. "Konečně mám fixu, jenže nevím, co psát." Na první moment se mi to zdál, jako jeden z těch zbytečných výkřiků do tmy na...