Když se konečně staneš motýlem
Léto se přehouplo za půlku a já už měsíc mám hlavu plnou nápadů o čem bych snad mohla či měla psát. Velmi zajímavé, že tyhle skvělé vnuknutí přichází speciálně, když jsem sama a procházím se nebo jen tak pozoruji okolí na neznámých místech, které jsem si oblíbila po práci prozkoumávat. Sem tam si udělám poznámku do mobilu, ale více se nechávám unášet múzou, která vstoupí hluboko do mého vědomí a já zažívám nepopsatelný pocit euforie, fantazajního snění a bytí v přítomnosti. Mnoho věcí se stalo, ale nechci si z blogu dělat deník vzpomínek. I když? Nějak mi pobyt zde pomohl se tolik na vzpomínky nevázat a opravdu se soustředit na to, co prožívám právě v danou chvíli. A pokud k sobě budeme upřímní, ty dobré vzpomínky opravdu zůstanou hluboko v srdci. Například jako noční plavání za úplňku v nebezpečně temném, ale klidném a teplém moři, neuvěřitelné spojení se samotnou duší přírody, neuvěřiitelné spirituální dobrodružství. Chtěla jsem napsat, že opakem ta...