Janadoxy

Už dlouho jsem neměla přemýšlivou náladu... ne! Počkat! Už dlouho jsem neměla možnost se zastavit a přemýšlet. Život se zautomatizoval. Momentů, kdy si užívám okamžiku, možnosti vnímat reálný svět i ten duševní, momentů je jednoduše méně. Život se mnou  začal hrát hru, nejspíš hru na schovávanou. Taktéž jsem si všimla, že začínám pomalu odhánět své přátelé. Ne svojí osobností, ale svým nadšením, které pro ně nadšením není, je to pro ně chvíle, kdy už na ně nemám tolik čas. Omlouvám se, dejte mi chvíli a vše bude jako dřív. Ale máte jinak samozřejmě pravdu... Udělala jsem ve svém životě další krok. Mé myšlenky.... mé stálé zamyšlení nad sebou a nad tím, že mě někdo diagnostikoval a já s tím teď musím žít. Nebo prožívat ty chvíle které byly jen temné, diagnóza odpovídala totiž tomu, co se děje. Mé myšlenky, ani mé stále zamyšlení už nejsou. Třicet měsíců jsem pryč z Kroměříže... Řekneme někdy našim blízkým: "To se spraví, to chce čas." Nikdy neřekneme: "Za třicet ...